Rozhovor s absolventkou prvního půlročního cyklu MOUDRÉ ŽENY V NÁS

(říjen 2013 – duben 2014, Tuněchodský mlýn)

 

Co bylo na začátku tvé práce s Monikou?

Jsme naučení dělat, dělat a dělat a za to alespoň dostaneme pochvalu když už nic jiného.

Máme tendenci něco vykonávat, jsme nastavení na výkon….

Na mentální úrovni chápeme, že to nenese výsledky, které nás uspokojí, ale musíme si dovolit to staré a nefunkční proměnit v nové návyky, které nám zajistí to, po čem toužíme.

Jsem zoufalá, nemám radost v životě a nevím jak z toho ven, neumím to ani pojmenovat a potřebuju někoho, kdo mi s tím pomůže a kdo mě tím provede.

 

Co se stalo za ten rok?

Já jsem začala věřit svým instinktům, pocitům a vlastně jsem se ukotvila v tom, že jsem správně tak, jak jsem a to bylo nejvíc. Protože jsem pořád hledala odpověď na to, abych byla správně. Chtěla jsem pomáhat ostatním, ale neuvědomovala jsem si, že pokud nemám harmonii v sobě tak ji ani nemůžu zářit. A taky jsem si uvědomila, že tady nejsem pro druhý, ale jsem tady s nima.

Když začnu věřit těm svým pocitům a umím se dostat do klidu, což jsem se naučila, tak vím. A přijde mi to logický, že když jsme v klidu, tak slyšíme, co k nám jde. Ale když nejsme v klidu a pořád jenom vykonáváme, tak nic neslyšíme a říkáme si, proč se nám nedaří, když toho tolik děláme. Ale když se zklidním, tak nacházím odpovědi v sobě. A to se stalo.

 

Proč bys doporučila ženám, aby to absolvovaly?

Mě k tomu přivedlo to, že jsem si uvědomila, že v životě necítím radost. Že můj život je dlouhý seznam věcí, které potřebuju udělat. A i když jsem měla všechno, co jsem chtěla, necítila jsem štěstí. To tam nebylo. A chtěla jsem to změnit.

Potkala jsem Moniku Michaelovou, která mi nastavovala zrcadlo a její otázky mě vedly k tomu podívat se pravdě do očí. Jak to doopravdy mám. Pochopila jsem, že změnit svůj život a otevřít ho radosti je v mých silách. Je to v moci každého do života přivést radost. A ona mě tím provedla. To, že nás ve skupině žen učila techniky jak se zklidnit mě umožnilo vidět, že jsem v životě dělala tolik věcí, které mi jenom braly energii a zabíraly místo.

Díky práci s Monikou jsem zjistila, jak silné je, když objevím a udržím svoji radost. Pak když jí zářím, tak najednou je prostě radost u nás doma. A to je to, po čem jsem toužila.

Když jsem ve svojí ženské síle a když si věřím a jsem sama sebou, tak mám neuvěřitelnou moc. Člověk se toho až zezačátku zalekne jakou moc má, když je opravdu ve své síle. Dokážeme cokoliv a děláme to pro sebe.

Jak se cítíš v kruzích žen?

V kruzích žen… přišla jsem tam vystrašená a nevěděla jsem co od toho čekat. Zezačátku jsem tam jenom byla a ani jsem moc nesdílela. Ale po čase jsem začala cítit obrovskou empatii, soucit a začala jsem se otevírat.

 

Jak se díváš na to, že muži jsou pozvaní k setkání s Peterem zatímco Monika vede ženský kruh?

Když jsem tu pozvánku dala přečíst svému muži, tak mu bylo celkem jasný, že tahle práce je pro nás oba.

Ale já si myslím, že spousta mužů žije to, čemu říkám „produkt západní společnosti“. Svoji roli prostě vidí ve finančním zabezpečení rodiny spíš než v tom jít a poznávat sám sebe … a potenciál partnerství. A muži o svých problémech prostě nemluví.

Připadá mi, že muž má podvědomý strach být přítomen u ženského kruhu, protože mu připadá, že se po něm chce něco navíc.

Úplně chápu, že Monika přijela do společnosti, kde to s muži fungovalo, ale tady u nás to tak zatím bohužel není. Myslím, že potřebuju začít sama u sebe a ukotvit se sama v sobě spíš než to rovnou absolvovat se svým mužem. To si nedokážu představit.

 

Co přineslo absolvování MOUDRÝCH ŽEN V NÁS tvému vztahu?

Já jsem dřív byla empatická vůči svému muži, ale nebyla jsem v klidu. Snažila jsem se mu pomoct a nutila jsem se do role chápající a soucitné ženy, což paradoxně celou situaci jenom zhoršovalo. Nedokázala jsem ho prostě odmítnout. Teď jsem se naučila zůstat ve své síle a držím vizi šťastné rodiny, jak jsem se naučila. Nejsem angažovaná v destrukci a šílenství, i když to k nám domů přichází každý den. To, co nás Monika učila a co jsme praktikovali je držet vizi rodiny a štěstí. Můj muž na to reaguje tak, že mě vlastně po dvou letech vidí a mluví ke mně a dochází mu, co pro něj rodina je, co je pro něj náš vztah. Dřív jsem potřebovala uznání a pochvalu. Ale Monika nás naučila, že to uznání přichází v tom pochopení, že děláme tu správnou věc. Že v tom, když jsme v sobě je všechno.

Posun, který jsem udělala je v tom, že teď je to o mě. Nechci dělat věci jenom pro ostatní lidi. Když já jsem šťastná a radostná, tak zářím a to ovlivňuje všechny kolem mě. A to je to, co můžu všem dát.

 

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry