... asi dvě hodiny jsme si povídaly s redaktorkou aktualne.cz v karlínské kočičí kavárně. Nakonec mi paní Mocková řekla, že mi vlastně závidí a že má určitě hodně o čem přemýšlet. Moc si přeju, aby viděla za slova a přišla někdy do kruhu žen zjistit, že jednodušší je být ženou než se snažit o tom nejdřív psát ... nicméně děkuji za tento rozhovor, protože ho napsala skvěle. 


Tady si můžete přečíst editovanou verzi, celý článek pak najdete na AKTUALNE.CZ

Aktuálně.cz: Před časem jste pobývala u domorodého kmene v Kolumbii. Co vás na jejich životě zaujalo?

Monika Michaelová: V kmeni Kogi pracují v páru, což mě okamžitě zaujalo. Pár má naprosto vyrovnané síly, ani muž ani žena nic neovládá. Jde o neustálý konsenzus toho, co je mužství a co ženství. Žena je podle nich jako anakonda – had, který vnímá celým povrchem svého těla. Nezaměřuje se na jeden bod, ale vnímá prostor na kilometry kolem sebe. Aniž by přemýšlela, ví, co se kolem děje. Kde je jaký kámen, kde se co šustne, kde je potrava. Žena je sama o sobě životem a její prací je ho udržovat.

 

Muž je zase jako orel nebo kondor. On celý prostor, který žena vnímá, vidí. Orel vidí v krajině potravu i překážky a je ve spojení s hadem prostřednictvím citu. Já tomu říkám láska. Jsou otevření, a na rozdíl od nás si domorodý pár rozumí. Když se žena ráno probudí, ptá se jí muž, co se jí zdálo, jak se cítí, pozoruje ji a čte v ní o světě jako naši muži v novinách.

 

A.cz: Velmi pozorní domorodci. Proč to dělají?

Věří tomu, že žena je reflexí života. Nejen odrazem, ale živou součástí. To co se děje na Zemi, přímo ovlivňuje, jak se cítí. To mě na celém pobytu u domorodců nejvíce fascinovalo. Mamo Akindue je nositel učení moudrosti a léčivých sil země.  Učil mě tři měsíce jak v páru udržují KOGI rovnováhu i životní prostředí. Každé ráno mě pozoroval a podle toho si pak nastavil program celého svého dne.

 

A.cz: Život u kmene je přeci o něčem jiném. Myslíte, že i u nás jsou ženy reflexí života?

Potkávám se s Češkami a některé z nich jsou velmi vnímavé. Setkala jsem se ale s tím, že ženy své přirozené schopnosti cítit to, co se děje se Zemí nerozumí a neumí s tím pracovat.   Potlačování citu může vést až ke zdravotním problémům. Když se tělesné symptomy vracejí, ani lékaři pak neví, čím žena vlastně trpí.. Zdá se mi, že žena je přímo ovlivněná vytěženou, zastavěnou a příliš kultivovanou krajinou. Na jihu Čech graduje problém se Šumavou. Další problém je všude, kde se těžilo. Když se podívám na ženy tam, jsou drsné a bez radosti. Cítí v sobě, že bylo ze Země něco násilně vzato. Odráží se to na jejich psychickém stavu a schopnosti užít si svůj život i ve vztahu s mužem.

 

A.cz: Chápu správně, že v moderním světě nemáme prostor být pravými ženami?

To, že žena je ženou, tady nepoznáme, protože jsme odmala trénované být muži. Podstupujeme v podstatě vojenský výcvik.

 

A.cz: Jak to myslíte? Že jsme se ve snaze se mužům vyrovnat, staly jimi samotnými?

Ano. Trénují nás, abychom přemýšlely a dělaly věci. Ne abychom nechaly, aby se věci děly. Chováme se tak, jak nám kdo říká, a nemáme rozvinutý ženský dar tvoření a proměny. Ženská kvalita se nedá vysvětlit slovy. Není logická, ani mentální. Je prožitková.

 

V naší společnosti je žena definována dlouhými vlasy, prsy, sukní a dalšími aspekty z módních časopisů. Chybí nám ale dovednost udržovat prostor k obnově životních zdrojů.

 

A.cz: Dnes je takový tlak na to gender neřešit. Na druhou stranu se objevují výzvy k návratu k podstatě mužství a ženství. Vy ale evidentně gender rozdělujete.

Já koncept genderu rozbíjím. Domorodá žena nepoužívá logickou složku vědomí jako muž. Ona přijímá a kultivuje zdroj životní síly. Nevyměňuje ho za nájem nebo klid s partnerem. Nedělá dohody. Kultivací dojde k určitému pulzu, kterým spoluvytváří životní prostředí. Když se ocitnete v přítomnosti takové ženy, cítíte, že je jiná. Je živější, krásná. Tím, že má dostatek zdroje pro sebe, má ho dost pro všechny. Muž je ochránce toho zdroje, je aktivní. Když je šťastná jeho žena, je šťastný i on a jde mu vše dobře.

 

A.cz: Žena se nerovná mužům, nemá myslet… Vše co říkáte, by se asi nelíbilo feministkám. Pořád je to ale pro mě hodně abstraktní. Co bychom tedy jako ženy měly dělat?

Duchovnost a spiritualita se dá aplikovat i v běžném životě. Západní tantra nám nabízí praxi se svaly pánevního dna, což spočívá v uvědomování si svých svalů, které stahujeme a pumpujeme do srdce energii. Můžete to dělat v tramvaji nebo i v práci. Člověk by si měl být vědom svého těla, dechu i pohybu a následovat své tělo.

 

Jde také o to si najít v sobě vnitřní prostor a uvědomovat si sám sebe. K tomu slouží meditace nebo dechová technika. Nejde hned o velké změny, ale malé pohyby v nás, kdy si dovolíme učit se a čerpat ze svého zdroje.

 

A.cz: Máte neuvěřitelně bohatý životopis. Byla jste učitelkou, pracovala v ziskovém i neziskovém sektoru, učila se u šamanů atd. Co tedy vlastně jste?

V naší společnosti nemám kolonku. Přišla jsem na to, jaký je můj talent a nemá to nic společného s tím, že bych znala nazpaměť Mendělejevovu tabulku chemických prvků, nebo byla výborná krasobruslařka. Můj talent není měřitelný, přesto přináším společnosti přidanou hodnotu v tom, že dělám, co je třeba.

 

Zastávám roli, kterou najdete například u severoamerických Indiánů, kde má místo člověk, jemuž říkají šaman, medicinman, léčitel, nebo také klaun. Dalo by se tedy říci, že jsem klaunka.

 

A.cz: Klaunka?

Ano, v historii byli běžně klauni na královských dvorech a jako jediní byli schopni se podívat králi přímo do očí a říci mu pravdu bez obalu, ale za to s vtipem. V případě ženy jde o to, že přesně cítí, kde se ve společnosti děje něco, co ji vyvádí z rovnováhy. V té chvíli se přestane lidem dobře dařit, což má různé průvodní jevy. Od civilizačních chorob po psychické stresy a poruchy. Úkolem ženy klaunky nebo páru, který udržuje rovnováhu, je poukázat na chybu a začít vyvažovat.

 

A.cz: Co tedy naší společnosti chybí? V čem potřebujeme uzdravit?

Začal školní rok a mým přáním je, aby se naše děti už přestaly učit jak opakovat minulost a vydaly se svým vlastním směrem, vedeny vlastním talentem a životní silou.  Učí se pořád dokola to, co někdo zanesl do osnov před padesáti lety. Nemá cenu nadávat, to nikam nevede. Dochází mi, že každý z nás dělá tu svoji trochu změny. Revoluce se nekoná, nikoho z kanceláří vlády a parlamentu pomlouvat nemusíme. Někdo například zdravě vaří,  já pracuju s maminkami a se studentkami. Do našich ženských dýchánků, kde kultivujeme životní sílu i prožité příběhy se nám většinou vloudí i pocit, že i když se toho neděje moc, zůstává to v nás. S přicházejícím podzimem je dobré si najít dobrý způsob jak být pozorností v těle a naučit se rozumět potenciálu duchovní moudrosti, kterou v něm máme.

 

FOTOGRAFIE A ŠATY: MICHAELA MEERA 

 

INDIGENOUS NATURE . ŠKOLA PŘÍRODNÍ MOUDROSTI

 

„Chceš-li jít rychle, vydej se svou cestou. Chceš-li dojít daleko, pojďme spolu“ stará africká moudrost

Na další rok zůstáváme v Čechách a zveme vás ke společným cestám objevení a prohloubení přirozenosti, talentu a aktivního tvoření. Přinášíme pozvánku k individuálnímu provázení, k práci ve skupinách žen a mužů a k hlubšího poznání tvořivého potenciálu. Posouváme se od čistě spirituální praxe a poznávání sám sebe nebo sama sebe k  naplňování našich životních úkolů. To, jak tvoříme svůj život, vztahy, rodinu, společenství a společnost, ve které žijeme. Čas strávený v přírodě je nejen lékem ale v současné době velkou inspirací a učením o přirozených cyklech v nás. 

Těším se na setkání a společné putování po vnitřní i vnější krajině života.

Monika Michaelová

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry