... o vzniku knihy a o tom, jak se můžete podílet na její cestě do života

Od roku 2011 sepisuje Monika Michaelová příběhy peříčkových naušnic formou tak trochu snového lidsko-ptačího dialogu. Inspirace je čerpána mimo jiné ze studia domorodé kultury kmenů Kogi a Uaí.  K vydání je připraveno 5 povídek a doprovodné příběhy.

Sdělení je o

setkání s lidmi kmene KOGI

přechodových  životních etapách

duchovním rozměru sexuality

kultivaci životních zdrojů a obnově rovnováhy světa

smrti a změně jako síle

partnerství

Sbírka na vydání knihy a doprovodný program začala v roce 2016. K dnešnímu dni jsme od vás dostali 24 000 Kč, které byly použity na náklady spojené s psaním knihy a editací. K pokrytí nákladů na sazbu, tisk a doprovodné přednášky je naší cílovou částkou sbírky 40 000 Kč

Dary můžete posílat na účet nadačního fondu Mosty - Puentes č. 9741650001/5500

Od začátku roku 2016 jsem myslela na to, jak poděkovat domorodým lidem za jejich přítomnost v mém životě. Za podporu, kterou od nich dostávám pokaždé, když pracuji s lidmi, se zemí a se sebou. Často prožívám vděčnost, protože jsem dostala veliký dar. Mamo Akindue Mauricio, který mě našel v jedné malé vesnici, když jsem hledala „lidi svého druhu“, mi řekl, že už mě němá co učit, protože všechno, co potřebuji, mám. Jenže .. když se s tím člověk cítí sám, tak jakoby nevěděl, k čemu to je. To se změnilo v Kolumbii v roce 2011, kam jsem se tenkrát poprvé vydala. Tam jsem dostala to podstatné. Zažila jsem přímo s nimi jak žít, pracovat, jak milovat a jak být. Sice mi nenapsali na papír žádná pravidla, přesto jsem je od nich dostala.

Je to jednoduché. Udržuj život v rovnováze. Žij pro život jako takový. Buď šťastná.

Je to taková cesta na druhou stranu mostu od té civilizované části v nás k té divoké, domorodé ... a zpět. Kniha Kogi je médiem pro otevření takového mostu v každém, kdo je na její poselství připraven. Nemyslím si, že je pro každého.

Pro předání vzkazu „na naši stranu mostu“ jsem zvolila cestu napsání knihy formou lidsko – ptačího dialogu, ve kterém bude možné vnímat tvoření mostu mezi dvěma světy.

Kogi kolem sebe někdy vytváří atmosféru, kterou v naší civilizaci zatím neumíme přijmout. Je to atmosféra chaosu, ve kterém všechny struktury a plány i touhy prochází rozpadem a deziluzí. Nic není, jak se zdálo být. Člověk se v tom ztrácí a jediné, co mu zbývá je podívat se na ten kousek země pod nohama, kousek nebe nad hlavou a pomalu ...nebo rychle...pochopí, že neexistuje nic než přítomný okamžik.

Tato kniha může začít vznikat v této atmosféře.

Druhou fází je atmosféra klidu. To je čas, který každé dílo nebo dítě potřebuje, aby mohlo dorůst životaschopnosti a narodit se. Kniha bude sepisována tak, jak potřebuje, aby byla autentická. Vzniká ve vztahu se Zemí a proto vybírám pečlivě místa, kde pracuji a kde kniha může vznikat. Nemám ambici psát memorovaný nebo vědecký elaborát. Takové knihy už jsou a nemá cenu se pokoušet psát další.

Z atmosféry klidu se může psaní knihy dostat do pohybu, ve kterém vznikne forma, odpovídající vnitřnímu obsahu. Je to křehká a choulostivá část procesu, protože budeme přivádět na svět kvalitu nového poznání, které je mimo konceptuální limity naší mysli. Uprostřed vlivů a podmínek našeho světa je potřeba vytvořit prostor svobody, bez vnějších požadavků a snah přizpůsobit obsah nebo formu ekonomickým zájmům.


ukázka:


 Kdo jsi?  Pokřikují kosi.  Ahawaya by mohla být kýmkoli. Kdoví. Hawa znamená v domorodé řeči kagaba matka rodové linie.

Jednou ráno se podívala do nebe a slyší:

 „Ahawayo!“

 Kouká, kdo to na ni mluví a zná její jméno. Na obloze kroužili dva velcí ptáci jako každý jiný den.

„My tě vidíme.“

 Na tohle čekala tolik let. Zase slyší ptáky!!!!

„Můžete mi, prosím, říct, jaká je vaše medicína?” zeptala se.

Chvíli kroužili a pak si sedli na telefonní věž.

„To je něco, co neznáš. Naše medicína je obyčejný život. Neděláme z každé synchronicity zázrak a z každého prozření bůhvíco. My žijeme jednoduše a to je to, co se budeš učit.“

Hm, dělají si ze mě asi legraci, napadlo ji. Čekala, že velcí ptáci v sobě musí mít něco nevšedního, co se od nich může naučit, a pak se sama stane výjimečnou. Chvíli v sobě zpracovávala jisté rozčarování nad jejich obyčejností a pak si vzpomněla, že už dlouho touží najít nějaké peří. Všude kolem samý šaman s velkými brky na hlavě nebo ve vlasech, a ona našla akorát ty malé zelené papouščí.

„A můžete mi ukázat, kde najdu nějaké peří?“

Cítila, jak se smějí její prosbě nebo spíš holčičí touze.

„Tak pojď,“ řekli a provedli ji lesem mimo stezky, kde je docela snadné šlápnout na cokoli jedovatého. Připadala si jako v pohádce nebo spíš v příběhu od Castanedy, ačkoliv když člověk o takových věcech čte nebo mluví, je to něco jiného, než když se opravdu začnou dít. V sandálech a pestrých minišatičkách s bílým kloboukem na hlavě si připadala jak barevný motýl v džungli plné jedovatých pavouků, velkých mravenců, hadů a bůhví čeho ještě. S dětskou důvěrou dělala přesně to, co slyšela.

„Jdi pomalu. Tady chvíli počkej. A teď udělej co největší krok. Tudy raději nechoď. Obejdi tohle místo kolem dalšího keře.“

Šla podle hlasu a našla 28 velkých černých per.

Od té doby přilétají každé ráno a berou ji na obyčejně neobyčejné cesty poznání.

 ….

Podpoříte psaní knihy a její cestu do života?

Kniha Kogi je pozvánkou pro lidi, kteří si přejí podpořit nebo na vlastní kůži zažít tvoření mostu mezi divokou a civilizovanou částí života. A to je důvod, proč se obracím na vás. Nabízím vám vydat se na tuto cestu se mnou.

Ptám se, jestli máte chuť, vnitřní touhu a prostředky na to věci měnit, posouvat, dotýkat se lidí a tvořit prostor pro nové paradigma v životě naší společnosti.

Finanční příspěvek může být dar, investice nebo partnerství.

V případě vašeho zájmu podílet se na této práci nám prosím napište na monika.michaelova@mosty-puentes.cz

Nebo zavolejte na telefon 605228444, kontakt: Jana Krausová

 

„Určitě bych Moniku chtěla lépe poznat. A třeba s ní nějaký čas pobýt. Abych prožila, o čem ta kniha bude. Nejen těch pár stránek tady. Připadá mi, že tohle není jako když chce člověk postavit továrnu nebo nějaký dům. Ten výsledek není takhle vidět. Ale budu asi spíš cítit, o čem to je.“ Eliška Hoke, absolventka medicínských kruhů

 

„Když se někdo chce dozvědět o Kogi, tak si může pustit dokument. Když chce někdo poznat Moniku, tak si zajde na její seminář. Mně zajímá ten most, který je tady několikrát zmíněný. „ Milada Chalupová, průvodkyně konstelacemi

 

„Monika nese jedno z nejdůležitějších poznání dnešní doby. Lidé Kogi i domorodci chrání jako tu nejdůležitější věc v životě životní či sexuální sílu. Sílu, která je motorem všeho. V dnešní společnosti a byznys prostředí běžně odevzdáváme svojí životní energii za pozlátka, auta, vysoké platy, podřízenost, poklonkování a otročení. Monika přináší možnost lidi znovu naučit žít. V hluboké vášni a chuti na život. Chuť chtít se znovu pomilovat s tímto světem a žít tak nejvíc jak umím. V plném potenciálu. A to je to co má velký smysl. Držím Monice palce.“ Vladimír Sid Smutný, transformační průvodce

 

O Monice:

... z rozhovoru pro Galerii NE (autorka Terezie Dubinová, spisovatelka a hebraistka)

V osmnácti letech si jako učitelka na základní škole vyzkoušela, jaké to je pracovat v konzervativním systému s lidmi, kteří svoji práci nemají rádi, a s dětmi, jejichž přirozená tvořivost je udušena. Pracovala v ziskovém i neziskovém sektoru – a propojovala je tak, aby se respektovaly a podporovaly. Spirituální probuzení při porodu syna jí otevřelo cesty k prožitku léčivého potenciálu žen. Nyní ve své práci sdílí zkušenost, jak lidé západní kultury mohou propojit každodenní praktický život a spiritualitu, mužskou a ženskou polaritu, a jak mohou léčit společnost a zemi, ve které žijí.

http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/147/monika-michaelova-neni-dulezite-kolik-prace-udelas-ale-jak-zijes

 

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry