Indiání Kogi uchránili své tajemství, aby probudili naši paměť

Napsal Svět kolem nás dne 16. červenec 2015. Kategorie  Zajímavosti Počet zobrazení:: 5172

„My už nemůžeme dál opravovat svět. Musíte to udělat vy,“ říkají domorodci, kteří se ukryli před civilizací v horách severní Kolumbie. Primitivní indiáni dávají vzdělanému Západu mravní a ekologickou lekci.

Zajímavosti ze světa „Já mamo, zastupuji všechny živé bytosti, zasvěcuji se ochraně Přírody. Jsem z velmi silného dřeva, takže mohu dávat podporu všem živým bytostem v Sieře i mimo ni. Pečuji o miliony.“ Šaman indiánského kmene Aruaků.

Kdo jsou Kogiové? 

Proč se zabývat indiány ze severní Kolumbie? Protože představují naši zapomenutou minulost, ukazují nám nás samé v době před civilizací – jací jsme byli a co jsme ztratili. Jsou mostem přes propast času. Ukazují nám, že oddělenost od přírody a spirituality je destruktivní.

Kogi (jaguáři) jsou vlastně živoucím skanzenem pradávných časů, kdy se lidé obešli bez bot, bez hodinek, telefonů, aut a letadel. Dokázali přežít v jakkoliv těžkých podmínkách a dokonce tam s minimem prostředků budovat dodnes těžko pochopitelné stavby. Ve skutečnosti na těchto lidech není nic romantického – nejsou tak impozantní jako třeba hrdinové filmu „Apocalypto“ nebo jako severoameričtí lovci bizonů. Jejich malé postavy v bílých oblecích, s taškami mochillas na popruzích, s legračními klobouky na volně rozpuštěných vlasech, připomínají spíše hobity než hrdého náčelníka Apačů. Neustále žvýkají koku a dělají i jiné legrační věci. Většinou vypadají ustaraně. Když mezi ně zavítají běloši, moc si jich nevšímají. Jsou si svou cestou. Na nic se nehrají, jsou sami sebou.

Jsou přímými potomky staré taironské civilizace, kterou zničili Španělé, a jejíž úžasná, ekologická města přežila stovky let uprostřed bujné vegetace džungle. Jsou stavitelským zázrakem svého druhu. Taironé na sebe svými krásnými zlatými artefakty neblaze připoutali pozornost hamižných dobyvatelů.

Některé jejich umělecké skvosty dnes zdobí muzea, ale historici nevědí, k čemu vlastně sloužili. To je uloženo v paměti dnešních Kogiů. A tak je to s moderní archeologií obecně: sbírá hmotné předměty, ale most přes propast času přejít neumí. Historie většinou nic netuší o duši přírodních lidí, o životním stylu, filosofii a víře starodávných kultur, které zmizely pod nánosem času. A právě to by pro nás bylo největším přínosem – poznat moudrost a spiritualitu Kogiů.

Kogiové jsou nositelé tohoto poznání a moudrosti. Jsou jedním ze čtyř kmenů, které tu přežily od dob taironské civilizace, patří k nim ještě indiáni Arhuako (Aruaco), Kakuamo (Aritama) a Wiwa. Jejich šamani – mamos, mamas – na nás mohou působit spíše somnambulně než mysticky. A přece tito nenápadní lidé, kteří se zachránili před civilizací, skrývají záhadné poselství z hlubin věků, vzdálených tisíce let.

Zlaté šperky používali indiáni z vyšších tříd jako ozdoby těla a jako masky, ale také je věšeli na stromy, zřejmě jako obětiny posvátným místům. Taironští indiáni se skrývali v horách dávno před španělskou invazí, utíkali do džungle například kolem roku 1000 n. l. Potom přišli Španělé a postupně okrajovali jejich svobody. V roce 1599 vypuklo indiánské povstání, indiáni prohráli a boj skončil jejich masakrem. Španělé zabíjeli šamany, unášeli a znásilňovali ženy, dětem vnucovali svou výchovu. Část indiánů se zachránila před násilnou kolonizací a zotročením únikem do hor, do džungle, kde přežili pravděpodobně díky radám svých šamanů. A díky tomuto štěstí i obratnosti přežili netknuti křesťanskou kulturou a evropskou civilizací do dneška. Šťastná izolace, mohli bychom říci.

Díky ní se můžeme dnes setkat s duší indiána, jaký tu kdysi spokojeně žil, pochopit jeho myšlení, poznat pohled na svět. Potkat minulost vzdálenou 500 i více let. Potkat v nich přírodní filosofii, která před dvěma tisíci roky žila například i na území Čech a Moravy a ve velké části Evropy v tehdejších Keltech a Germánech.

Z posvátných hor mizí sníh

Kogiové vystoupili ze svého azylu a zaskočili nás. Nenabídli jen to, co čekáme od "divochů" a s čím se ještě můžeme setkat v Amazonii, na Nové Guiney i jinde - odlišný, přírodní způsob života, ale přinesli nám svůj pohled na problém velmi aktuální - na ekologii, na ochranu životního prostředí, které naše civilizace ničí. A zahanbují nás.

Indiáni ze Sierra Nevady de Santa Marta již více než 20 let upozorňují, že ničíme svět a je nejvyšší čas to změnit. Ekologové z džungle, potomci dávné civilizace, úžasní stavitelé a průzkumníci lidské duše v temnotách, to je národ Kogi. Kogiové žijí v dokonalé rovnováze s přírodou a ekosystémem.

Zemi pokládají za živou bytost, za Matku a lidi za její děti. Neznají kriminalitu. Žili dlouhodobě v izolaci od civilizace, dokud nezjistili, že jejích horský domov umírá, hory vysychají. Příčinu vidí v okolním světě, v civilizovaných lidech, kteří ničí přirozený svět. Kogiové se pokládají za naše starší bratry a rozhodli se svému mladšímu bratru vysvětlit, co má dělat. Bude je někdo poslouchat? Může několik desítek tisíc lidí bez ekonomického a politického významu změnit svět sedmi miliard? Už na první pohled absurdní představa. Ale co když mohou?

Ti, kteří se od nás odřízli

Indiáni národa Kogi, žijící v horách na severu Kolumbie, jsou poslední příslušníci předkolumbovského světa Inků a Aztéků. Hora, kterou obývají, je izolovaná trojúhelníková pyramida, která se tyčí do výše přes 6000 metrů. Vyskytují se zde unikátní mikroklimata z celého světa, oblast je jakýmsi mikrokosmem, zrcadlem celé planety. Kogiové svůj domov nazývají „Srdce světa“ a přikládají mu nesmírný význam. Od současného světa jejich azyl odděluje džungle, které místní říkají „peklo“.

Filmy jako varování

Mamos – spirituální vůdci místních indiánských kmenů - jsou od narození až do 18 let drženi v temnotě, aby se naučili komunikovat se spirituálním světem. Mamas znamená „slunce“, „osvícení“. Mamové tvrdí, že jsou tu proto, aby podporovali celý svět. Střeží svou izolaci a tajemství, aby mohli pokračovat ve svém poslání. Jenomže došli k přesvědčení, že jejich práce už není možná tváří v tvář lidské zkázonosné chtivosti. Proto přicházejí a kontaktují nás, aby nám předali poselství, která pokládají za životně důležité.

„Kogi jsou hluboce otřeseni tím, jak civilizace ničí přírodu. Chápou to tak, že my moderní lidé nerozumíme silám, které uvolňujeme. Věří, že jediná naděje přežití pro lidstvo spočívá v tom, jestliže se pochopíme, proč jsou tak zděšení.“ Proto se podíleli na natočení dvou dokumentárních filmů, ve kterých se to snaží vysvětlit. Kogi říkají, že bez myšlenky nemůže nic existovat. Ale současné lidstvo nejen, že drancuje svět, ničí jak materiální strukturu, ale ničí i samotné myšlenkové základy světa. Kogi chtějí pečovat o tento svět a udržovat jeho přírodní řád, ale rozpoznali před několika roky, že už to nedokáží - kvůli dolování a odlesňování planety. Jsou přesvědčeni, že právě těžba nerostů, uhlí a ropy Zemi nejvíce oslabuje, což bude mít za následek přírodní katastrofy. Chtějí nám tuto jednoduchou pravdu sdělit. „Už to sami nedokážeme, musíte svět zachránit vy,“ říkají.

Nejprve v roce 1990 vznikl dokument The Heart of The World: Elder Brother´s Warning. (Poselství ze srdce světa – Varování Staršího bratra). Film měl velký dopad na veřejné mínění a je považován za nejdůležitější dokument, který byl natočen o domorodých lidech. Ale nezměnil chování civilizace k lepšímu. Kogiové usoudili, že je bílí lidé špatně poslouchali, a proto po 20 letech zavolali režiséra a spisovatele Alana Ereiru zpátky, aby učinili druhý pokus oslovit svět kolem sebe. Znovu vystoupili z izolace. Věří, že věc jenom nedostatečně vysvětlili, a proto dali souhlas k natočení dalšího filmu. Proto vznikl dokument Aluna. Jde o druhé varování: film pojednává o jejich posvátných místech a ceremoniích. Začátkem roku 2013 byl prezentován například na festivalu ve Finsku.

Poselství ze srdce světa:

Šamani Mamové jsou cvičeni, aby se dokázali spojit s duchovním světem - „Alunou“. Aluna je „spirituální síla, ve které existují všechny věci a ze které všechny věci berou svůj život“, a nejen to, je to myslící a aktivní životní síla. (Zdá se, že jde o jiné označení pro mýtickou energii pránu (hinduismus) neboli čchi (čínsky), možná je to sám Duch svatý, řečeno křesťansky. Jde o jemnohmotnou substanci, vesmírnou inteligenci, kterou naše civilizace řadí, pokud ji nepopírá, do sféry náboženství, do oblasti víry? Vypadá to tak.)

Mamové vidí do spirituálního světa Aluny a díky tomu dokáží předvídat, co se bude dít v našem hmotném světě, proto nejprve se to děje Tam! Právě přes tento nehmotný svět vědí o ničení přírody na planetě a jeho dopadech. Odtud mají informace o hrozící zkáze světa. To je přimělo, aby vystoupili na veřejnost a vystavili se kulturnímu šoku z naší civilizace a možné odvety Mladších bratrů.

Na svou práci se šamani připravují pomocí půstů, abstinence a meditací. Komunikují s Vesmírem, jsou léčitelé a spirituální vůdci. Svými meditacemi a obětinami udržují náš svět v rovnováze. Jejich výuka je velmi dlouhá (jako tomu bylo u druidů); odehrává se od narození ve tmě. Děti vybrané za budoucí mamy žijí v temných jeskyních nebo se pomocí pokrývky hlavy udržují v úplně tmě až do jejich 18 let, kdy jsou poprvé vystaveni světlu, pohledu na tento svět a jsou vysláni mezi svůj lid, aby ho šamansky a spirituálně vedli. Taková je tisíciletá tradice.

Mezi jejich povinnosti také patří harmonizovat body na zemi s body ve Vesmíru. Připomíná to činnost evropských druidů i novopohanů. Energetické krajinné body, posvátná místa, tzv. ley lines se vyskytují na celém světě ve všech starých kulturách. Uvažování Kogiů, izolovaných od Evropy či současné Severní Ameriky, dokazuje, že vnímání energetických bodů na planetě bylo kdysi univerzální.

Kogiové věří, že „lidé přicházejí do hmotného těla, aby dávali“. Věří, že jsme existovali jako myšlenka předtím, než jsme se projevili ve stvoření. Každodenní komunikace se zemí na posvátných místech dává všemu lidstvu šanci, že ještě bude vyrovnána nerovnováha. Kogi mají pocit odpovědnosti, považují se za „Strážce Země“. Nemají potřebu něco vlastnit a žijí tak jako jejich předkové už po staletí. Moderní člověk podle nich žije ve stínovém světě a nevidí realitu. Lidstvo má podle Kogiů pozorně naslouchat jejich poznání a žít podle něj, probudit se a začít respektovat Matku Zemi.

Energetické linie

V roce 2010 cestovalo 13 stařešinů, šamani a vůdci kmenů Kogi, Arhuako a Wiwa, s oběťmi k posvátným místům podél tzv. Černá linie. Cesta je nafilmována a k dispozici na internetu. Energetická linie tvoří trojúhelník, který spojuje 54 posvátných míst. Starší na těchto místech dělají oběti v souladu se svým Zákonem počátku, a činí tak prý už tisíce let. Jsou přesvědčeni, že takto pečují o svou zemi – Srdce světa. Pocit odpovědnosti za své okolí byl kdysi něco přirozeného. Ale moderní člověk je již oddělen, je příliš specializovaný a vychovávaný tak, že mnoho věcí nemůže ovlivnit, že to má udělat někdo jiný – odborníci, politici.

Paranormální svět

Lidé, kteří prožili tak dlouhou dobu a ještě dětství v temnotách, jsou pro nás opravdu zajímaví. Musí být daleko vnímavějším vůči jevům, kterým říkáme paranormální. Informací o těchto jejich schopnostech je ovšem velmi málo. Nicméně některé zdroje uvádějí, že Kogiové ovládají velmi dobře telepatii, k čemuž je snad přimělo skrývání se před nebezpečnými bělochy. Podle amerického šamana Drunvala Melchizedeka tito indiáni ovládají astrální cestování a vnímají jemnohmotnou energii lidí. Vidí také jasně budoucnost. Kdysi prý neměli normální jazyk a domlouvali se jen telepatií a zvláštními zvuky „ze srdce“.

Drunvalo píše, že v 90. letech Kogiové hledali někoho, kdo by jako oni byl energeticky „živý“ – ale nenašli nikoho pouze jeden mayský indiánský kmen v Guatemale. Všichni ostatní lidé na planetě byli energeticky mrtví. Prý nemáme „dost životní energie a vědomí, abychom mohli být zařazeni mezi skutečné lidi“. Nicméně mezi energeticky živé a vědomé Kogiové zařadili také některé jedince, kteří měli silné energetické tělo, tzv. merkabu, tvrdí Drunvalo. Zda to odpovídá pravdě nebo si to jen vyfabuloval, je otázka.

Potopa světa

Pozoruhodná je pověst Kogiů o potopě světa. Kogiové mají svou verzi: lidstvo postihla strašlivá povodeň. Jeden kněz postavil kouzelnou loď, která pojala všechny druhy zvířat. Po povodni přistála loď na horském hřebenu Sierra Negra. Když všechno zlo zahynulo, sestoupili z nebe knězi a s nimi Starší bratři. Ve všech chrámech se udržuje památka na tyto kontakty z vesmíru. Pověst o velké potopě se vyskytuje u mnoha indiánských kultur i v Severní Americe. Hodně Evropanů se proto dříve domnívalo, že indiáni jsou tzv. ztracené izraelské kmeny. Nedovedli si totiž vysvětlit, jak by mohli indiáni vědět o Potopě, kterou přežil Noe. Nevěděli, že starozákonní příběh není původní. Autoři židovské bible převzali příběh od Sumerů. Mytologickou potopu přežil podle Sumerů Ziusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého druhu. Nicméně legendy o potopě jsou rozšířené po celém světě a etnografové jich zaznamenali asi 270. Nejvíce se jich nachází v Asii a v Severní Americe. Etnografové jsou přesvědčeni, že pověsti nevznikly z kontaktu s křesťanskými misionáři.

Ztracené město

Osídlení v severní Kolumbii existovalo již před 6000 lety, ale k rychlému rozkvětu došlo před 2600 lety s rozvojem zemědělství. Největší kulturní rozvoj se odehrál v Incké říši v centrálních Andách, ale historici považují kulturu Čibča (obývající kolumbijská údolí) za druhou nejpokročilejší domorodou kulturou Jižní Ameriky. V době dobývání Mezoameriky zde žilo asi půl milionu obyvatel.

Taironská civilizace zanechala v džungli na hoře Cerro Corea pusté město, které by mělo být zařazeno mezi divy světa. Rozkládá se na ploše asi 13 hektarů. Dnes se mu říká Ciudad Perdida - Ztracené město - Buritaca dos cientos. Vykradači hrobů ho našli až v roce 1975. Jiné, ještě větší sídliště Pueblito, je poblíž pobřeží. Nachází se na něm téměř 300 kamenných teras a obývalo ho asi 3000 lidí.

Historici tuší, že město podle stavěné podle plánu, ale nikdo ho zatím nenašel. Stavitelé města jsou neznámí. Tairona prý znamená „kovolitci“, ale v domorodé řeči slovo označuje „muže“, „syny jaguára“. Jedno je jisté, indiáni kmene Kogi, jsou potomci těchto dávných, úžasných stavitelů, kteří postavili město v džungli tak rafinovaným způsobem, že ho džungle nedokázala zničit ani po 400 letech, kdy ho opustili. Před příchodem Evropanů obývalo oblast Sierra Nevady 200 000 až 300 000 indiánů, v současnosti je jich asi 10 000.

Antropologové zjistili, že všechny místní stavby se dají pochopit pouze v souvislostech s vesmírem. Když vybudovali terasu nebo když postavili dům nebo chrám, mělo to vždy nějaký vztah k vesmírným skutečnostem. Vesnice a vesničky na Sierra Nevadě byly kdysi propojené do jedné velké výměnné sítě, jednotlivé komunity byly různě specializované, některé vyráběly sůl, jiné rybařily, chovaly dobytek, pěstovaly různé plodiny, vyráběly keramiku apod. Byl to dokonalý systém, který bez velkých změn trval mnoho staletí.

Filosofie a víra

Kogiové považují vesmír za vejce, které je určeno sedmi prvky (sever, jih, západ, východ, zenit, nadir a středobod všeho). Uvnitř vesmíru je podle nich devět vrstev (sfér), devět světů, z nichž prostřední vrstva, pátá, představuje náš svět. Jejich svět je plný mytologických postav, symbolů, strážců a duchů. Velká Matka Gaulcováng se objevuje v mnoha formách.

Indiáni uctívají některé balvany a pokládají je za „otce všeho“. Mezi každodenní povinnosti mamů patří přinášet „platby“ modliteb a záměrů na posvátná místa, která napomáhají energetické rovnováze na zemi. Musíme se uvádět do harmonie individuálně a být zodpovědní, tvrdí. Je nutné, aby lidé spolupracovali. Kogi údajně znají medicínu (spirituální léčbu), která je preventivní a pomáhá předcházet přírodním neštěstím. Komunikují s přírodními bytostmi (elementály) a dovídají se od nich, co má být uděláno s oběťmi („platbami“).

Posmrtný život

Smrt pokládají Kogiové za naplnění života, okamžik, kdy se individuální já vrací k Velké Matce. Život chápou jako úkol, jako krátké období zkoušek, jakési mezidobí. Jeho konec nepokládají za nic tragického. Duše po smrti odcházejí do Země Smrti, která se nachází na zasněžených vrcholech posvátných hor. Cesta je dlouhá a strastiplná, duše je při ní zkoumána, jak splnila během života svůj úkol. Mluví se o cestách duší a cestách k dokonalosti. Kogiové věří ve znovuzrození. Aby k němu mohlo dojít, musí se stará duše vrátit do stavu naprosté dětské nevinnosti. Musí také zapomenout všechno, co se naučila v předchozím životě. A musí také zcela ovládnout své emoce, ztratit sexuální touhy i svou individualitu.

Jak zachránit svět

Kogiové věří, že našemu světu musí být navrácena rovnováha. Lidé jsou utvořeni z hmoty a Ducha, ale vzdálili se příliš od Přírody. Technika nedokáže vyvážit svět, musíme se obrátit k prastaré moudrosti, aby došlo k opětovnému spojení. Dnešní lidé hledají nové cesty jak najít mír a vyléčit se, ale původní lidé to nikdy nezapomněli a je možné se od nich hodně naučit. Nabízejí nám to, zadarmo. Takové je jejich poselství.

Řešení je prosté. Život je jen „pozorování“, učení se od přírody. Mravenci nám ukazují, jak žít: všichni pilně spolupracují a jdou jedním směrem. Odpovědi přijdou, když si znovu začneme pomáhat, budeme žít jednoduše, v míru a v soudržnosti.

„Naděje na přežití lidstva stále trvá. Když budeme jednat správně, svět bude pokračovat,“ říkají Kogiové.

Mamo Seukukwi, náčelník Arhuaků: „Naše myšlenka je univerzální, proto zahrnuje vše existující, viditelné i neviditelné. Ve všem včetně rostlin a kamenů je duch. Toto vše utváří myšlenka, která prostupuje Vesmír. Vše je spojené jako dech. Tato myšlenka je stará tisíce let.“

INDIGENOUS NATURE . ŠKOLA PŘÍRODNÍ MOUDROSTI

 

„Chceš-li jít rychle, vydej se svou cestou. Chceš-li dojít daleko, pojďme spolu“ stará africká moudrost

Na další rok zůstáváme v Čechách a zveme vás ke společným cestám objevení a prohloubení přirozenosti, talentu a aktivního tvoření. Přinášíme pozvánku k individuálnímu provázení, k práci ve skupinách žen a mužů a k hlubšího poznání tvořivého potenciálu. Posouváme se od čistě spirituální praxe a poznávání sám sebe nebo sama sebe k  naplňování našich životních úkolů. To, jak tvoříme svůj život, vztahy, rodinu, společenství a společnost, ve které žijeme. Čas strávený v přírodě je nejen lékem ale v současné době velkou inspirací a učením o přirozených cyklech v nás. 

Těším se na setkání a společné putování po vnitřní i vnější krajině života.

Monika Michaelová

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry