15. dubna 2014, Tuněchodský mlýn

Naušnice budou mít premiéru na medicínském kruhu CESTA ČESKÝCH ŠAMANEK 7. - 11. května v Tuněchodském mlýně

Do krámku Indigenous se dostanou po ochutnávkovém víkendu MOUDRÉ ŽENY V NÁS  20. – 22. června v Klentnici na Pálavě. 

Tři dny jsme tady s Miladou Chalupovou a medicínským kruhem prošlapávaly Cestu českých šamanek k lásce. Pročistily jsme pěkně od základu ty naše srdíčka od nánosů generací a strašáků vlastní minulosti. Vydali jsme se na cestu k pramínkům lásky i ke skutečným pramenům tady v lesích.

Včera už jsem měla v celém těle skoro brnění, jak mě ptáci upozorňovali na to, že mám s nimi práci.

Sýkora parukářka s čepicí rozšířeného vědomí si sedla metr a půl ode mě, když jsem se vracela od pramenů v lese. Jednoduše mi pomalinku a neustále už od února opakuje: Moninko, nesnaž se. Jak tady pobíháš a chceš ulovit fotku, tak se tvoje myšlenky a pocity stahujou a jako šípy provrtávají všechno kolem. My ptáci pak uletíme a schováme se, aby nás nějaký ten tvůj šíp nezasáhl. To by nám pokazilo den a taky vzalo chuť do života. Raději nás pozvi, popros si ducha lesa o to, co potřebuješ.

Sedla jsem si tenkrát k vykotlanému pařezu v Beskydech a cítila jsem, jak můžu pustit ten pocit nadřazenosti lovce bez citu a mít skutečné spojení s účelem lovu. Pustila jsem ho a uviděla jsem za ním mohutný tlak frustrace s předem očekávaného neúspěchu, který zastínil i ty drobné a někdy i veliké úlovky.

A tak i včera, hopkala jsem po lese a bloudila jsem, což miluju. Nechala jsem všechny svoje závazky a svazky stranou a jenom tak jsem vyrazila napříč lesem cestou necestou od pramenů domů. Viděla jsem lišku...a nemám pro to důkaz. Chvíli jsem šla s tím, že to ani nemůžu nikomu říct. Bylo to jenom mihnutí. Ona viděla mě, já viděla ji. A to bylo celé. A zase se v těle objevila ta tíha z toho, že na to nemám velkolepý důkaz a tudíž to nebude obdivu hodné. Směju se a tíha padá. Pro koho, pro koho žiješ? Pro co se pořád o něco snažíš? Srdíčko milé, můžeš milovat jen tak? Bez zásluh a dokončených úkolů?

Divočina mě vyplivla zpátky na pěšinku a já jsem se ocitla v údivu nad tou krásou. A hle...sýkorka parukářka na mě volá zpoza stromu. Koukám na ni a ona si sedá na keř tak blízko mě, že bych se jí skoro mohla dotknout. Neposedně poskakuje z jedné větve na druhou a ... konečně jsme spolu. Cvak cvak cvak.

 

KOLEKCE ŽENA A LÁSKA

 

Pracovní tempo je proměnlivé jako počasí. Teď v dubnu. Proč je tomu tak, když dřív jsme byly schopné podávat vyrovnaný výkon a soustředění nemělo velké výkyvy? Je to jako když nás to počasí rozkývává k něčemu novému. Ukazuje nám všechny svoje tváře. A jsou všechny krásné.

Vydáváme se pro radu k přírodě, máme s ní spojení a tak naše doktory a předpisy do lékárny už tolik nepotřebujeme. Máme spojení s přirozenou lékárničkou, s medicínou ptáků a zvířat, s výživou domácích potravin. Pečeme chleba a pěstujeme řepu. Každá máme svoji cestu objevování a lekcí, svoje moudré.

Nedávno tady byla holčička Zuzanka a ptala se mě jak mluvím s ptáky. To je docela výzva tohle vysvětlit. Ale už pár dní mám pocit, že vím, jak to říct. Mluvím s ptáky svojí řečí. Říkám všechno bez cenzury, když sním. Není to jako když spím v noci, je to takové to zvláštní denní vnímání všeho kolem co vidím nebo slyším nebo vnímám normálními smysly. Je to jako hedvábná krajka kolem mě, ve které jsou moje sny, sny místa, na kterém jsem a sny ptáků, které mám moc ráda. Je to jako taková hedvábná stezka, kde se potkávám s tím, co miluji.

Už tři dny mě ptáci volají ke snování dubnové úplňkové medicíny peříčkových naušnic.

Jsme připravení začít. Vplétám do této kolekce naušnic přání, aby se rozlétly ke všem svobodným i ochočeným ženám. Ke všem, které už milujeme svobodně i k těm z nás, které jsme zrovna v zajetí lásky.

 

VĚDOMÍ SOVY

Vplétám a snovám do těchto naušnic umění ženy MILOVAT BYTÍ v prázdnotě, v temnotě, v nevědomí. Sova nás bere do hlubin naší existence, odkud můžeme nechat pramenit sen svého života. Svoje štěstí, které je pocitem, nikoli úkolem nebo jasným cílem. Ten pocit je náš cíl. Je jako kapka vody, která oživí naše sny o životě a vyživí naše srdce. Tyhle naušnice jsou osobní narozeninový dárek pro ženu, kterou znám.

 

OCHOČENÁ ŽENA

Medicína káněte v této kolekci je připravená pro ochočené ženy. Láska je atributem svobody. A když je žena ochočená nebo případně dokonce v zajetí, ztrácí se její spojení se svobodou a tím pádem není schopná svobodně milovat.

Víííííííííííííí letí láska do tvého srdce, do tvé mysli a do tvého lůna.

 

SVOBODNÝ DOMOV

A co pro nás káně má? Říká...šeptá a nakonec volá hlasitě nad místním lesem: víííííííííííííííí, víííííííííííííí.... jsem doma, patřím sem stejně jako ty. Rád tě vidím, když se směješ a moje peříčka pro tebe mají kousek lásky z mého svobodného srdce. Je tam pro tebe, vezmi si ji ať ti pomůže otevírat srdce, ať tvoje láska proudí jako výživný nektar ve všem co děláš, ve všem, čím jsi. V každém nádechu a výdechu!!!

 

MUŽ A ŽENA

Kdo opravdu rozumí tomu, co znamená, když se řekne, že muž a žena tvoří pár.

Když pronikneme skrz peníze, bydlení, pojištění, jídlo, oblečení a splácení hypoték...když se nám podaří propustit samy sebe z existenčních nejistot a ohrožení...pak jsme schopné cítit, že muž a žena tvoří pár. A tak se nechme posunout ještě dál, skrz všechny možné funkce, které k tomu patří. Plození dětí, sex, milování, extáze... chození do kinaJ

Nechme tuhle divokou a přirozenou peříčkovou medicínu, aby nás vzala přímo do srdce páru. Víííííííííííííííí

 

RADOST A PLÁČ

Ženo, směj se, ženo plakej....nech vody svého tvoření roztát a téct přirozeně jako řeka, která nemusí být držená v umělých korytech. Dovol si být krásná přirozeně, neboj se .... pusť to a nech se vzít sama sebou do krásy toho, že jsi.

Když žena pláče a směje se, je domov plný života. Dovolme si začít cítit a přestat se bát dát najevo to, jak nám je. Dovolme si být v prostoru, který je naše doma, kde je to vlastně naše právo i povinnost žít, plnit ten prostor citem. Cit je ten nejlepší pořádek a není třeba se ho bát.

Pelikáni, labutě, čápi Marabu a jeřábi s plameňákem a kolpíkem. Vodní sněm ptáků má pro nás medicínku citu a něhy. Zpomalují a berou nás do hloubky srdce, kde se jako v čisté studánce anebo rozbouřeném moři dozvíme pravdu o tom, jak se vlastně máme. A to je většinou jiné než to, co si myslíme.

 

HRA

...život si hraje s našimi představami jako s kostičkami... a skládá si tu naši každodenní pouť tak, jak je potřeba a ne tak, jak bychom si to představovaly. Nechme se unést touhle medicínou krásných plameňáků. Dovolme těmhle náušnicím, aby nám připomněly hravost a zábavu, když se věci mění a proměňují a .... tvoří prostor pro štěstí. Tahle hra je taky hodně o smrti a jejím místě v životě.  Konstelace smrti a znovuzrození je především o životě vizí a smrti představ o životě.  V mysli, v srdci a v lůnu.

 

Lůno ženy je tím prostorem, kde se to staré a nefunkční proměňuje každý měsíc v nic. Nic je prostor lůna. Je krásný, měkoučký, vlhký a teplý. V tom nic je pulsace. Přitažlivost. Každé lůno ženy k sobě přitahuje jako jedinečný magnet životní sílu, která proudí celým světem a přibližuje se k ženě jako mužský aktivní proud. Je to mimo naši kontrolu, Je to něco, co můžeme pozorovat a nechat rozmíchávat a rozdmýchávat život jako oheň vášně.

Smrt je vlastně takový každoměsíční úklid lůna. My ženy to známe už od dívčích let a každý měsíc tohle mystérium znovu a znovu objevujeme. Učíme se jedna od druhé a pomáháme si proměňovat v kapkách krve staré lidské příběhy v ty nové, které v nás dřímají.

Chaos je nutný k tomu, abychom rozhýbaly stojaté vody. V těle, v čase a v místě, kde žijeme. Když se všechno rozlétne do chaosu, mnohdy nás popadne strach a pochyby.  V tomhle momentu nám pomáhají místa, kruhy žen, medicína ptáků a zvířat ...abychom se nemusely chytat starých jistot, které mizí jako pára nad hrncem. Zvířata a ptáci jsou jako průvodci k našim zdravým základním instinktům. Tam najdeme spojení s novou jistotou, která jediná dá ten správný prostor pro nové tvoření.

Cyklus Moudrých žen v nás jsou víkendová setkání v kruzích žen, kdy se budeme učit své moudrosti a objevovat ji kousek po kousku tady v kruhu i v každodenních maličkostech.

Cesta českých šamanek, manek a pohanek je medicínský kruh, kde s touhle moudrostí budeme spřádat ženskou práci. Tady v kruhu i doma.  


Monika Michaelová

Tato kolekce je už vyprodaná. 

INDIGENOUS NATURE . ŠKOLA PŘÍRODNÍ MOUDROSTI

 

„Chceš-li jít rychle, vydej se svou cestou. Chceš-li dojít daleko, pojďme spolu“ stará africká moudrost

Na další rok zůstáváme v Čechách a zveme vás ke společným cestám objevení a prohloubení přirozenosti, talentu a aktivního tvoření. Přinášíme pozvánku k individuálnímu provázení, k práci ve skupinách žen a mužů a k hlubšího poznání tvořivého potenciálu. Posouváme se od čistě spirituální praxe a poznávání sám sebe nebo sama sebe k  naplňování našich životních úkolů. To, jak tvoříme svůj život, vztahy, rodinu, společenství a společnost, ve které žijeme. Čas strávený v přírodě je nejen lékem ale v současné době velkou inspirací a učením o přirozených cyklech v nás. 

Těším se na setkání a společné putování po vnitřní i vnější krajině života.

Monika Michaelová

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry