Všechny kolekce peříčkových medicínskýmch naušnic jsou v prodeji  na http://obchudek.indigenous.cz/perickove-nausnice. 


Kolekce Cesta českých šamanek

Je pro ženy, které v sobě cítí volání po obnovení a udržování spojení s přírodní moudrostí. Je to kolekce, která vzniká v meditaci tady v Tuněchodském mlýně, kde tahle práce žen žije probouzí se v nás i v přírodě kolem.

Vzniká v Tuněchodském mlýně, je večer a já zrovna prožívám nádhernou vlnu tvoření peříčkových naušnic. Ve skupině je to o tolik jednodušší. Skupina pomáhá držet vědomí a pozornost a tak to jde líp. Pamatuju si, když jsem jednou na pláži v Buritace s překvapením potkala celou skupinu mužů a žen Kogi, kteří stáli se svými „rezandos“ a „pagamentos“ na břehu moře a já jsem cítila sílu jejich spojení. Seděla jsem vedle nich kousek stranou, protože jsem je nechtěla vyplašit nebo vyrušit svými vibracemi (stejně jako neruším zvířata, která žijí hluboko v přírodě). Naladila jsem se a stejně jako v této chvíli, moje energie šla dovnitř ke mně a já jsem dýchala skrz všechny ty obrazy utrpení oddělenosti těla a mysli západního světa. Necítila jsem je, lidi Kogi. Cítila jsem Zemi, Vodu, Vzduch a Slunce jak mě objímají. A pochopila jsem, že tihle lidé mi ukázali, že Země, Voda, Vzduch a Slunce je to, co potřebuji. Nepotřebuji „někoho“ nebo „něco“. Potřebuji si uvědomit, že všechno, co potřebuji, tady je. Jednoduché. A je to tady. A všude. Pořád.

Hadí síla

Bažant. Začínám, motá se mi hlava zezhora dolů a připadám si přihlouplá, smutná a jakobych něco ztratila. Něco, co mi k ničemu nebylo. Ale znáte to. Pocit ztráty je prostě takovej divnej mmm. Beru do ruky peříčko bažanta a cítím, jak mě uzemňuje. Je v něm něco chladivého. Hladím to peříčko a zmocňuje se mě pocit že hladím hada. Zavřu oči a had jsem já. HADÍ SÍLA PROUDÍ CELÝM MÝM TĚLEM A CÍTÍM ZIMU A HORKO NAJEDNOU. Kundalini je probuzená a já jsem ve tmě. Nechávám se nést svou vlastní silou. Trvá to chvíli a ...já vidím. Vidím očima vlastní hadí síly. Jaké to je? Jiné než pohled fyzickýma očima. Hadí síla vidí skrze vnímání těla. Vaječníky jsou moje nové oči. Naušnice je hotová a hadí medicína říká: „Věci nejsou tím, čím se zdají být.“

Cesta do nitra

Argus je pestrodivný bažant. Tyhle peříčka jsou z chovu a tak jejich majitele znám osobně. Neznáme se nijak blízce, vždycky kolem nich jenom prosvištím s obdivným pohledem, protože Argus neskutečně krásný. Myslím, že kdybych se u něj zastavila, bude to na dlouho. Asi proto mám jeho peří opravdu velkou zásobu. Možná tady platí, že když u něj nezůstanu já, zůstane u mě on. Jeho peří působí jako malé vějířky, které mi pomáhají cítit vibrace kolem vaječníků a jakoby otevírají prostor uvnitř, prostor mého ženství. Vstupuji do něj jako do královského chrámu a vidím nejroztodivnější krásu a vibrace tmavého zlata, které vede do temnoty jako pravotočivá spirála zlatého světla.

 

Síla

Argus mi dává křídla na cestu do nitra, do mého středu, do místa mého spojení se silami života. Klesám, letím dolů a připadám si jako bych letěla noční oblohou. Ztratila jsem pojem o gravitaci a nechávám se unášet jako bych se odevzdala do rukou zkušeného pilota. Cítím síly Země, Vzduchu, Vody a Ohně, které nepředstavitelnou silou hýbou realitou a utváří prostor pro život podle řádu, který je mimo moje chápání. Moje srdce ale cítí, že je to tak v pořádku a já se tiše raduju.

 

Oči a srdce

Dosedám na dno sebe a vidím, že celá Země hoří. Zevnitř pramení oceány a já si zhluboka oddychnu. Celá atmosféra se naplní tím dechem. A pak vidím svoje tělo. Tělo uvnitř lůna Země, uvnitř lůna matky. Prohlížím si svou vlastní nenarozenou ruku a s úžasem znovu zjišťuju, že moje vědomí je Země. Nejdřív je to zvuk. Jakoby zdálky slyším pravidelný rytmus bubnu. S každým úderem mě zalije vlna tepla. To bubnuje kruh strážců života, projede mi myslí. A já najednou vím, že je to mé srdce a že patří do toho kruhu.

 

Pramen, který slepé oči nevidí.

A ta druhá bažantí naušnice se mění v mých rukou v cestu krajinou a vlní se jako hadí stezka. Krajina, skrz kterou mě tahle hadí stezka vede, je vyprahlá a já toužím po doušku vody. Ale čehokoliv se napiju mou žízeň nedokáže uhasit. Všechno, k čemu se vztahuju v okolní krajině jenom mou žízeň prohlubuje. Všechny konvice s čajem jsou prázdné a skleničky naplněné špatnou zkaženou vodou, která se nedá pít. Zastavuji se a slepýma očima se rozhlížím kolem. Horko sálá zevnitř mého těla, zevnitř mého života. Otevírám hadí ústa a nadechuju se horkého vzduchu přímo do srdce. Jde to nejdřív ztěžka a mnohokrát se loučím se životem a polykám naprázdno. Ale pořád dýchám. Ta marná snaha dosáhnout něčeho mě ždímá zaživa a drtí jako krunýř, který svírá mou bránici. Už nemůžu. Už nechci. Moje vědomí se sesunuje ze slepých očí dovnitř do těla a já konečně pookřívám. Moje tělo vidí a neomylně vyrazí směrem k čerstvému prameni. Ten tryská v srdci. Pramen, který slepé oči nevidí.

 

Probouzení spící milenky

Tyto naušnice jsou pro ženu, která se původně rozhodla chtít spasit svého muže, který se rozhodl obětovat svůj život a stal se trpitelem. Mučedníkem. Tato žena ale tuto léčku prohlédla. Spící milenka je uvnitř a není vidět. Ptáci nevidí sami sebe, ale ví o své síle. Těchhle pár per, ta milenka uvnitř, má velkou moc. Jakmile se žena protáhne nebo vzlétne ze svého místa, na kterém odpočívala, ukáže svou sexuální moc svému druhu a jako rádiovými vlnami aktivuje přijímajícího druha k akci. Milenka objevuje svou moc. Zjišťuje, že téhle moci nelze vládnout, nelze jí použít, nelze z ní mít zisk. Je to moc, která vyžaduje radost a laskavou poslušnost zákonům přírody. Je to moc tvořit pár, který, i když ne na první pohled zjevně, obdržel od přírody dar královské moudrosti.

 

Papoušci

Je to peří a energie, na kterou bych ráda „dosáhla“, ale nemůžu, protože lítá ve vzduchu. Papoušci jsou na stromech, lítají v páru anebo v hejnech a občas utrousí peříčko. Jsou radostní a s radostí jsou i soucitní. Jsou provokativní a s lehkostí dokáží vyprovokovat jeden druhého k hrám a smíchu. Papouščí peří zdobí šamany v ceremoniích, když se stávají „curanderos“ a nechávají léčivou sílu přírody, aby konala skrze ně. Je to spojení s lehkostí a radostí, která je lékem na všechny strasti duše, i té šamanovy. A tak tohle peříčko je lékem a zároveň provokací k smíchu, pokud už dlouho sedíme v ďolíku a nebo bereme sebe a život příliš vážně.

Ta vlna odplynula a já se nebráním tomu, že další mě vezme do neznáma. Bere mě ke mě. Cítím tlak na srdci a to znamená, že mám nějaké obavyJ Práce mě bere k „pětkrát pro sebe“ a já to následuju. Vím, že to nebude asi „blažené létání v esoterických oblacích“, vím, že je to prostě práce. Udržet vědomí a pozornost v téhle praxi.

 

 

Druhá vlna mě bere do Anglie. Glastonbury se zdá být místem, kde pramení síla Země a přitahuje poutníky z celého světa. Glastonbury je ale pouze městečko, vytvořené lidmi, kteří se na tomhle cestovním ruchu živí a vytvářejí si tak možnost výdělku pro setrvání na tomhle místě. Jaké je to žít na silovém místě? Není to lehké. Některé dny Bohyně ukazuje své podoby, které nejsou příjemné ani ve zředěné formě a tak tady zažíváme vzestupy i pády mnohem intenzivněji než jsme zvyklí. Pro návštěvníky to poskytuje pohled na neuvěřitelné panoptikum lidských příběhů a snah do chvíle, než se vám Bohyně dostane pod kůži a stanete se součástí jejího dne. Pak je na čase se zeptat: „Kdo jsem a jaký sen v sobě chovám?“

 

Parádnice

První papoščí pár naušnic z Avalonské vlny ukazuje na to, jak si udržet krásu a vzhled i když bouře propukla a všude kolem nás ...a samozřejmě uvnitř taky... se všechno bortí a padá a den nám naservíroval plno překvapivých obratů. Nic nepokračuje tak, jak jsme očekávaly a je jenom na nás, jak se novým výzvám postavíme, jaké poklady najdeme, když se Země otevírá a my můžeme vidět jako první, co přinese nová vlna vědomí. Tenhle peříčkový pár nese energii radostné krásky, která se umí podívat změně do očí a dovolí si spatřit, kudy a kam ji život vede tímhle novým prozřením. Zároveň dává trpělivost nedělat unáhlená rozhodnutí a zpříjemní nám chvíle, kdy je lepší vyčkat s novým poznáním až se zase vše vyčasí.

 

Malá a připravená

Znáte ten pocit, že něco ve vás roste a je to krásné, křehké a přitom to trochu nahání strach? Ta malá jiskra života, která zrovna dostala chuť zažít kvést a zářit. To je ona. To je kvalita, která je vzácnější nad všechny dary. Když se v nás rodí život a my jsme připravené ho žít.

 

Odhodlaná

Síla tohoto peříčkového páru je odhodlání. Žena, která už stojí na půdě poznání ví, že má čas vyčkat a poznat, kdy a kterým směrem udělat první krok. Ví, že nečeká na vizi, kde si bude moci prohlédnout a zhodnotit kudy a jak dál. Je jí jasné, že se to rovnou stane. Vykročí. A jde. Vykročí a jdeJ Papoušci jsou medicínou pro každou odhodlanou ženu, kráčet spolu s radostí a štěstím.

 

Volání o pomoc

A pak, když vyrazila na cestu, najednou zjistila, jak mocná je a silná. V záři měsíce a zalitá sluncem ve dne kráčí odhodlaná žena. Ale je sama. Vnímá svoji samotu a to může působit sklíčeně. Žena váhá a nakonec se zastaví. Uprostřed noci nebo za bílého dne. Zastaví se a cítí, jak jí peříčka papoušků zpívají píseň. Zaposlouchá se a její srdce rozpozná volání jejího druhu. Lidí, kteří jdou stejně jako ona, dnem i nocí životem. Žena znovu vykročí a ...zpívá vlastní píseň. Píseň, která je jejím voláním o pomoc. Teď ví, že hledá svůj druh, svého druha.



 

 

Monika Michaelová , TUNĚCHODSKÝ MLÝN, 2013 - 2014

 Všechny kolekce peříčkových medicínskýmch naušnic jsou v prodeji  na http://obchudek.indigenous.cz/perickove-nausnice. 

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry