Cesty Prožitku 

rok 2007 - 2011

 

Cesty Prožitku je projekt, který spojuje a zastřešuje práci skupiny nadaných lidí, kvalitních českých i zahraničních lektorů a učitelů vědění, sebepoznání, práce s tělem, životního koučingu a umění být.

Hlavní aktivitou Cest Prožitku patří vytváření prožitkových programů na klíč pro soukromé příležitosti, firmy i širokou veřejnost.

Posláním je udržování kvality duchovních učení, rozvíjení a ověřování jejich fungování pro každodenní život ve všech směrech.

Nástrojem je poskytování individuální práce s tělem a vědomím, postavená na principu respektování a citlivého přístupu k individualitě a osobnosti.

Naše práce vychází z poznání, že člověk, firma nebo rodina může rozvíjet svůj životní potenciál k vzájemné spokojenosti.

Těší nás, že práci Cest Prožitku ochutnaly stovky lidí v krásném prostoru Botanické zahrady Troja i v nádherném prostoru Karlovky, které jsme otevřeli jako prostor setkávání a praxe. 

V roce 2011 se společná práce přerušila a každý se vydal svou "vlastní cestou". 

 

Lidé  projektu Cesty prožitku

Monika Michaelová je zakladatelkou projektu Cesty Prožitku. Věnuje se  práci se změnou vnitřních postojů jak v pracovním tak v osobním životě.

Cesty prožitku vytvářeli a procházeli jimi Renata Skálová, Dana Jirkalová, Kamil Večeřa, Michal Haman, Petr Piňos, Hynek Nekuža, Michal Muller, Petra Berková, Tereza Kodíčková, Marcel Harazím a mnoho dalších nadaných lidí. 

  

Sex, láska a cesta ducha: Rozhovor o tantře v Čechách

Monika Michaelová

 

Tantra je duchovní praxe, která nás učí potěšení z vlastního potenciálu. Vede nás k vědomí pravdy, k blaženosti. K tomu, abychom přijali, žili a oslavovali dar jedinečnosti našeho života. V České republice už řadu let působí dva mezinárodně uznávaní učitelé tantry, šamanismu a umění být. Jejich práce vychází i směřuje ke stejné podstatě a přitom je každý úplně jiný. Když je člověk potká oba, jakoby se najednou cítil víc celý.

Význam a dosah jejich práce se skromně pokusím dát do těchto slov:

John Hawken (UK) u nás vytvořil za 10 let svého působení početnou živou tantrickou komunitu. Vede dvouletý výcvik tantry a šamanismu. John má sílu, srdce a vědomí šamana. Vezme vás bezpečně a nekompromisně do vašeho vlastního života. Odvede vás z neplodných a vyčerpávajících iluzí o životě, vztazích, štěstí a bohatství k tomu, kdo doopravdy jste. Dovede vás k tomu, abyste mohli stát na vlastních nohou a měli odvahu skutečně žít.

Alan Lowen (Havaj) postupně přináší do České republiky „umění být“. V jeho přítomnosti se opravdu dostáváme z věčného a nekonečného koloběhu myšlenek a „dělání“ do stavu, kdy JSME. Je to schopnost prožívat přítomnost, být v přítomném okamžiku, všímat si, cítit a milovat to, co se právě děje v našem životě. On to ani vlastně neučí. On to prostě umí a každý v jeho přítomnosti to může začít cítit.

 

Jak se vám pracuje v Čechách s Čechy?

 

John: Co se mi líbí na Češích a na jejich zemi je to, že je zde velká otevřenost pro nové myšlenky, nový způsob životního stylu a nové duchovní směry. Cítím, že místní lidé jsou připraveni se do toho plně ponořit. Mnozí přicházejí na roční tantrický výcvik, aniž by se se mnou předtím blíže seznámili. Je tady velké nadšení, lidé jsou naladěni na nové zkušenosti, možnosti, prožitky, nechtějí svůj život nechat jen tak plynout mezi prsty. Vzbuzuje to ve mně nádherný pocit, protože vím, že moje slova dopadají na vyprahlou hladovou zemi. Chodí ke mně lidé všech věkových kategorií od 18 let do cca 75 let. Ze všech společenských skupin, různých zaměstnání. Jedná se o lidi z alternativních směrů, právníky, manažery, zahradníky, majitelé cestovních kanceláří, také několik účetních.
Je velmi zajímavé, že v Anglii nebo v Německu  jsou lidé mnohem více rezervovaní a taky cyničtější. K tantře a všemu, co souvisí s psychologií, mají konzervativnější přístup. Tady jsou lidé připraveni vyzkoušet, co to tantra je. Také mi  v Čechách připadá, že lidé dokážou být velmi srdeční. Nicméně si všímám, že Češi se moc nesmějí, zvláště muži.

Alan: Vnímám, že čeští muži v sobě mají světlo. Je to ale často zakryto faktem, že nemají sami ze sebe dobrý pocit. Základem mojí práce s českými muži je dát jim nějaké dobré povědomí o nich samotných. Potřebují se naučit oslavovat ten dar být mužem. Jejich protějšky - české ženy - umějí oslavovat své ženství v mnohem větší míře. Jsou opravdu nádherné, hravé a atraktivní. Vyzařují něco mystického. Zatímco muži chytli tlak kapitalismu a současné společnosti, ženy si víc užívají svobodu. Řekly si: "Pojďme oslavovat svobodu!". Muži zaujali postoj: "Super, pojďme vydělávat peníze!".

Je tam ještě něco jiného, co mě fascinuje na českých mužích. Jejich tendence upadat k depresím. Cítím v nich takový zvláštní pesimismus. Z toho důvodu jsem vytvořil program „Dobrodružná cesta od pasivního žití k oslavě“. Cítím, že jedna z věcí, která se v současné době děje v České republice je to, že hodně lidí stále zůstává ve stavu přežívání. Jde o jakýsi špatný starý zvyk z doby předešlého politického režimu. Tito lidé jsou svým způsobem zajetí do pasivního způsobu života, který jim stačí k přežití. Moje práce spočívá v tom vzít je z tohoto pasivního stavu do velmi otevřené a živé oslavy daru, kterým je "ŽÍT". Cítím, že opravdu hodně lidí zapomnělo, že být naživu je skutečným darem. Je potřeba, aby řekli "Ahoj!" svým vnitřním pocitům přirozenosti, lásky, touhy, energie, vášně, žádostivosti i zranitelnosti, prostě aby byli šťastní.

Posláním školy The Art of Being je pomoci lidem splétat dohromady vše co jsou. Jejich přirozenost, sexuální instinkty, vášeň, pocity, lásku, vyjadřování, moudrost, ducha. Jde o celé bytí. Když přijde na milování a intimní chvíle, není to jenom o sexu. To, co se děje je celková oslava bytí, existence a sdílení intimity. Je to dar, který si můžeme navzájem dát. Můj dar, který mohu dát je to, že pomohu otevřít ty správné dveře.

 

 

Proměňuje se mýtus vztahů mezi muži a ženami. Co si myslíte o významu partnerství v současné době?

 

John: Pokud se do někoho zamilujeme, projektujeme si na ně naše naděje a očekávání. Nevidíme je - tu bytost, vidíme obraz, který si na ně projektujeme. Potom na ně vyvineme tlak, aby naplnili naše očekávání a jednali v souladu s naším obrazem.

Pokud někoho milujeme, uznáváme je, takoví, jací doopravdy jsou. Díváme se na ně z našich srdcí, ne z naší mysli, a proto jsme schopni ocenit jejich originalitu, jejich jedinečnost, kterou by naše posuzující mysl nebyla schopna rozpoznat.

V láskyplném vztahu, nastavujeme jeden druhému zrcadlo jejich potenciálu, jejich nejvyšších možností, což je něco úlně jiného než naše očekávání. A cítíme soucit spíše než zklamání, pokud nejsou schopni žít zrcadlo, které pro ně  v našem srdci držíme. Máme trpělivost, protože víme, že vidíme hlubší pravdu této bytosti, a reflektujeme jim jejich opravdovou hodnotu.

Naše láska inspiruje našeho partnera, stejně jako jejich láska inspiruje nás. Tak se stáváme partnery, kteří podporují v růstu jeden druhého, společně stoupáme v lásce jak říká Osho, a stáváme se laskavými a zároveň odhodlanými spojenci na naší duchovní cestě seberealizace, na cestě nalézání a naplňování našich posvátných snů.

 

Alan: Lidé musí nejprve zjistit, co to znamená být s někým v intimním vztahu. Potřebují se probudit, věnovat se svému osobnímu růstu. Myslím si, že to je celosvětový fenomén.

Populární kultura krmí lidi všemi těmi obrázky o snových romancích, zlatých svatbách a šťastném životě až do smrti ještě předtím, než se naučí být ve vztahu opravdu intimní. Tím pádem se lidé hrnou do svatby. Poté se ocitnou v takové jakoby mrtvé zóně. Neotevřeli se sami sobě a proto neví jak žít dohromady s „tím druhým“. Svým způsobem je v podstatě pochopitelné proč se bojí vstoupit do manželství. Přitom je někde uvnitř za tím vším jejich prosba: "Prosím, ukaž mi jak být živý v manželství. Jak v manželském životě žít a milovat". Všichni máme svoje strachy a bohužel jsme se naučili skrývat svoje pocity.

Myslím si, že člověk by si měl „vzít“ nejprve sám sebe než vstoupí do manželství. Znamená to spřátelit se se vším, co se ve mně děje. Pak mohu být ve vztahu a v přijetí taky k tomu, co se děje v tobě a milovat tě.

 

Jsou spirituální praxe a duchovní techniky cestou k osvícení nebo je lze používat v každodenním běžném životě, v práci, v rodině a ve vztazích?

 

John: Ne mnoho studentů tantry na západě má za cíl osvícení. Je to více otázka osobní rozvoje: osvobození se od fyzických, emocionálních a mentálních zlozvyků, které nás udržují svázané, omezené, limitované.

Duchovní cesta tantra nás učí jak být víc živí, jak mít víc energie. Učíme se překonávat strach a stud, které nás udržují malými, uvolňovat napětí v našich tělech, které je vytvářeno formami, které do nás vložili rodiči či společností, učíme jak dovolit energii života, aby skrze nás mohla volně proudit. Tím, že se uvolníme do naší živosti, staneme se jí;  místo toho, abychom ji nadále vkládali do dělání a výkonu. Místo uzavírání naší energie do našeho charakteru a ega, energie naplňuje naše energetické tělo, které se nachází uvnitř naše fyzického těla, ale není jím nijak omezováno.

Energie nejdříve ovlivňuje náš fyzický a emocionální stav, pozitivně ovlivňuje zdraví našich těl, pocit nás samých a naší hodnoty. Naše sebedůvěra a kreativita se rozvíjí, stejně jako naše síla vyjádřit se a prosadit se.

Na tomto základě jsme schopni vybrat si svou vlastní cestu, jít za vlastními hodnotami namísto následování kulturních či společenských norem. Jsme schopni svobodně se rozhodovat.

S rozvojem naší energie se rozvíjí i naše vědomí. Stáváme se vědomějšími, naše inteligence se zostřuje. Tím jak máme více energie, jsme schopni vnímat energii kolem nás a spousta toho, co pro nás bylo před tím záhadou, se stává jasné a zřejmé: emoce, vztahy, význam našich snů, synchronicity atd. Jsme schopni prohlédnout hry a iluze, naše intuici se rozvíjí.

Jak ztrácíme strach z živosti, naše schopnost prožívat potěšení, včetně sexuálního potěšení, vzrůstá.  Jsme schopni rozlišovat mezi krátkodobým potěšením a potěšením, které nás opravdu vyživuje, jelikož je v souladu s posvátnými zákony vesmíru a je součástí dobra celku. Naším nejhlubším potěšením se stává realizace našeho posvátného snu, záměru, pro který se naše duše zrodila v tomto životě. Dostáváme se do souladu s naším duchem.

 

Alan: Já si myslím, že musíš začít ve své lidskosti, člověčenství. Učit se být přátelský, milovat, oslavovat všechny barvy svého bytí. Když se to stane, začínáš se čím dál tím více otevírat. Přichází momenty, kdy se tolik otevřeš, že si začneš uvědomovat velikost prostoru

ducha. Nemyslím si, že cvičení a praktikování duchovních technik má nějaký význam, pokud jsi sám v sobě nezažil, co vlastně duchovnost je. Pokud děláš duchovní praktiky bez prožitku duchovnosti, stanou se vírou. Je to jako chodit každou neděli do kostela, protože mi řekli, že mám věřit v Boha.

Problém s duchovními praktikami je, že lidé byli krmeni doporučeními, že když udělají to a to stane se tamto. Můžeš to praktikovat 1000 let, ale když mi nikdo neukáže jak říci "ahoj" svému vnitřnímu bytí, je to úplně jedno.

Lidi na svých seminářích zvu k tomu, aby objevili svoje vlastní cesty k připomenutí si toho co prožili a poradím jim jak tyto techniky zařadit do každodenního života. Nikdy bych jim neřekl: "Dělej 3x denně to a ono, aby jsi došel osvícení". Jelikož pak by se osvícení stalo zlatou modlou, za kterou by se hnali. Pokaždé, když jdeš za modlou, vzdaluješ se sám sobě.  Nechci lidi krmit myšlenkou osvícení. Já chci, aby milovali prožitek toho čím jsou teď a tady. Chci, aby milovali svou cestu. Oslavovali kde jsou na té cestě právě v tento okamžik. To je velmi osvícený způsob života.

 

 

Jak vnímáte život na Zemi  v těchto dnech?

 

John: Před dvaceti lety začal kolabovat komunistický režim, teď začíná kolabovat kapitalismus. Je čas pro revoluci, revoluci v našich hodnotách. Co je opravdu důležité? Náš statut, image, vzhled? Soutěživost, přizpůsobivost? Nebo naše lidskost, vzájemná propojenost a tvořivost.

Nastal čas zbavit se starých hodnot, které jsou založeny na strachu a studu. Je na čase přestat s válkou názorů a začít si uvědomovat to, co je. Místo toho být zaslepeni ideály, našimi fantaziemi nebo našim egem, potřebujeme si uvědomit realitu na energetické úrovni, to, jak jsme se vším kolem vzájemně propojeni a jak naše myšlenky a emoce vytvářejí realitu. Musíme se stát zodpovědnými za naše postoje a naše konání. Musíme se naučit nechat se vést naším duchem, ne naší myslí nebo našimi emocemi. Májské proroctví hovoří o konci čtvrtého věku v prosinci 2012 jako o čase, kdy se naše planeta rozdělí do dvou světů:  na lidi dvou srdcí a na lidi jednoho srdce. Lidé se dvěmi srdci, ti, kteří např. říkají jednu věc a dělají druhou, nebo slovy Ježíše kritizují smítko v oku druhého, ale nevidí práh ve vlastním, budou dál skrze své iluze a rozpolcenost  vytvářet svět válek, konfliktů a násilí. Ti lidé, kteří jsou celiství, kteří „žijí stejně jak mluví“ a jsou ve svém srdci , vytvoří oddělenou realitu, nový svět,který nás zavede do pátého věku, věku Ducha.

 

Alan:Spousta lidí vypadá šťastně, ale uvnitř nejsou úplně naplněni. Hodně z nich už je na cestě objevování toho „něčeho“ v sobě. Přitom je třeba v sobě nahlédnout jak světlo, tak i temnotu; nejsme pouze tím světlem. Tady jsem kousek záměrně vynechala. Já říkám, že veškeré temné chování ve světě se děje pouze proto, že se lidé bojí spřátelit se se svojí vlastní temnotou. V okamžiku když se s ní spřátelí, je to jako když přinesou světlo do tmy. Co to znamená prakticky? Lidé se naučí mít přátelský respekt ke svým strachům, zlomenému srdci, smutku, pocitům zranitelnosti a bolesti. Dokonce i na vztek dojde. Poté už toto všechno nemusí projektovat do světa a bojovat s tím. Pokud například nejsi spřátelený se svým vlastním vztekem a otočíš ho ven, stane se agresí, která způsobí násilí. Když se spřátelíš s místem, odkud tvůj vztek přichází, nemusíš už agresi dál ventilovat do světa. To je jenom jeden příklad na téma „temné chování“ a „přátelství s vlastní temnotou“. Všechna kriminalita, války a násilí ve světě pocházejí z tohoto jednoduchého a jediného faktu, že lidé obrací jeden na druhého to, s čím se bojí spřátelit se sami v sobě.

Myslím, že jedna z hlavních věcí, která lidi přitahuje na moje semináře je uvědomění si, že „Já se mohu cítit šťastný. Mohu milovat a prožívat svůj život namísto toho, abych ho „přežil“ ve strádání nebo utrpení.„

 

 

 

Alan Lowen - jeden z klíčových lektorů, kteří v České republice nabízí semináře. Narodil se a vyrostl v Anglii a posledních 20 let žije mezi Havají a Evropou. Studoval psychologii na Londýnské a Oxfordské univerzitě. Jeho prvním učitelem byl dr. Carl Rogers. Deset let strávil jako žák velkého mystika Osha Rajneeshe. Následně založil školu The Art of Being®, jako cestu osobního rozvoje a duchovního probuzení. V roce 2003 získal ocenění Kindred Spirit za svou práci na poli osobní transformace. Již 37 let vede workshopy, převážně v Evropě a USA, o vztazích, sexu, lásce, smrti, duši, touze a bytí. Má neobyčejnou důvěru v lidský potenciál: „Miluji být u toho překvapení, když lidé objevují sami sebe! Nechtěl bych ho ničit tím, že bych se o něj snažil. Učení pro mě znamená vytvářet prostor, kde lidé mohou objevovat a učit se.“ Alan začíná tam, kde lidé jsou, a používá svůj přirozený talent, svou osobní přítomnost, a svůj bohatý repertoár skupinových procesů, meditací, hudby, tance, aby se obyčejné stávalo neobyčejným. 

 

John Hawken, UK studoval tantru u Margo Anand. Je zakladatelem a ředitelem Skydancing Tantra Institutu ve Velké Británii. Tantru před 9 lety přivedl do České republiky a dá se říct, že je jedním z učitelů téměř všech lektorů tantry a praktiků tantrických masáží a tantrické práce v České republice. Specializuje se na práci s páry, na prohlubování a posilování partnerských vztahů. Při výuce tantry využívá zkušenosti ze své dlouholeté praxe v humanistické psychoterapii, Gestaltu, bioenergetice, biodynamické masáži a šamanismu (dlouholetý člen lóže Dreamweavers Morningstar). Žije a vyučuje kurzy tantry a šamanismu v jeho rodném Cornwallu, po celé Velké Británii, v Německu a v České republice. John je jedním z nejzkušenějších učitelů tantry a práce s energií v Evropě.

 

Vimal Darpan studoval zpěv, herectví a pantomimu. Ve své hudbě využívá především svůj hlas, kytaru, perkuse, syntezátory, didgeridoo, křišťálové a tibetské léčivé mísy.  Než svůj život nasměroval k  léčivé síle zvuku, věnoval se po mnoho let profesionálně herectví a hudbě (hraní i skládání). Z jeho rozsáhlé diskografie přinášíme:

 

Temple of glowing sound je hudba vokálů, perkusí, hrdelního zpěvu, elektronické a etnické hudby, vlnění, plynutí  a proměny forem. Jedná se o dvojalbum. První CD je plné atmosféry Amazonie a šamanských stop k pozvednutí ducha a zklidnění duše.  Druhé CD v sobě nese hypnotizující zvukové plochy k hluboké relaxaci. Darpan používá exotické hudební nástroje a meditativní tibetské zvuky.

 

Fly Away  je kolekce písní, které vznikly v meditacích a vedou nás do prožitku hluboké intimity a posvátnosti života na planetě Zemi.  Zvuk rezonuje se stylem neotribal.

 


 

 

 

Indigenous Nature
ženské kruhy, poutě, semináře pro páry